Zpět u pobřeží

Před San Franciskem nás ještě čekaly dva národní parky -Sequioa a Yosemite,
poslední přírodní úkazy před příjezdem do města. V prvním jsme stoupali až do
2500metrů a objevil se sníh u silnice a mráz. Je to poprvé, co nám je vážně
zima a jsem rádi, že jsme si vzali zateplené oblečení. Obří sekvoje nás
překvapily svou velikostí, dokud u toho člověk nestojí tak netuší, co ho čeká.
A pak nechápe, jak je něco takového možné. Největší strom na světě General
Sherman má 11 metrů v průměru a obvod 31metrů! Celý les vypadá jako z dob
pravěku a když skrz něj prosvítá slunce, tak je opravdu krásný. Veverky a srnky
se lidí vůbec nebojí jako ve všech parcích. Odjíždíme za tmy a tohle místo
umí být vážně strašidelné.

Yosemite park je pro změnu plný obrovských skal a vodopádů, taková malá
Kanada. Trochu jsme se v něm ztratili a asi hodinu hledali zaparkované auto.
Můj orientační smysl je opravdu špatný, podle mapy najdu cokoliv, ale jakmile
mám jít někde, kde už jsem byla, tak nemám šanci. A od toho mám muže;) Už pěkně
mrzlo a vedlejší silnice už byly na zimu uzavřené. Pro podzimní návštěvníky
rozhodně doporučuju spíš říjen pro návštěvu všech parků - ještě je teplo, ale
už je konec sezony a vyhnete se tisícům turistů. My máme všude krásně
poloprázdno, ale už začíná mrznout a nejkrásnější Yellowstone park s gejzíry
jsme už nestihli navštívit kvůli začátku zimy. Ubytování jsme sehnali v
příjemném motelu Miners Inn v městečku Mariposa a narozdíl od toho minulého u
Sequioa parku v něm tekla teplá voda a bylo tam krásně ticho. Nejvíc tady
zbožňuju ty obrovské pohodlné postele a hromady polštářů, jen jedna deka je pro
dva málo. S teplou vodou a teplem v pokojích je někdy trochu problém,
ale nejsme z cukru. V restauraci Charles street dinner jsme se konečně po
několika dnech pořádně najedli a Tomáš prohlásil, že jedl nejlepší žebírka na
světě. Všude už je vánoční výzdoba, hrajou koledy a mě se poprvé maličko
zastesklo po domově když si představím Vánoce.

Ráno už nás čekalo deštivé a zatažené San Francisko, jeho pověstné kopce a
dopravní zácpy. Po více než dvou týdnech nevidíme sluníčko, ale zato zase
vidíme oceán. Přístav je pohodové a příjemné místo s lachtany jako největší
atrakcí. Vyhradili jim několik plovoucích mol, která obývají, válejí se na
hromadě a neustále na sebe řvou. Druhý den jsme se vydali na jedno z největších
lákadel - nejstřeženější věznici Alcatraz na malém ostrově 1 míli od města. Kdo
viděl film " Utěk z Alcatrazu", tak jistě ví o podařeném útěku tří
vězňů v roce 1962. Dodnes jsou k vidění jejich cely, originální vybavení a
díry, kterými se jim podařilo uprchnout. Máme k tomu deštivou atmosféru přesně
jako ve filmu, vůbec si neumím představit skočit do ledového oceánu a plavat skoro
dva kilometry. Zkoušíme atmosféru samotek v bloku D a potkáváme i bývalého
vězně Williama Bakera a podepisuje nám knihu. 

Jako správní češi jsme neodolali a v San Jose koupili vstupenky na NHL, aby
jsme zažili atmosféru pořádného hokeje.  Za San Jose sharks hraje Tomáš
Hertl a jako soupeře potkal za Florida panthers Tomáše Fleischmana. Každý
fanoušek tu má šálu, čepici, dres nebo alespoň oblečení v jejich typické barvě
a je vidět, že hokejem opravdu žijí.  I my jsme se vyzbrojili šálou,
čepicí a pořádným hotdogem. Ve finále to není nijak lepší hokej u nás, jen ty
podmínky a atmosféra jsou tu tak nějak lepší... Na začátku hraje americká
hymna, všichni stojí a zpívají. Ne poprvé mě napadá, jak jsou američané hrdí na
svůj národ a neskrývají hrdost ani emoce i když jsou někdy pro smích. Ale to spíš
my by jsme se od nich měli něco přiučit.

Po dvou dnech v San Jose u Tomovi spolužačky jsme vyjeli směr jih zase za
sluncem. Celý den nás doprovázela mlha a mrholení a z výhledu na skalnaté
pobřeží jsme moc neměli. Ovšem ráno v San Simeon už nás přivítalo slunce, teplo
a pobřeží s lachtany. Cesta je v tomhle počasí veselejší a další noc trávíme v
prázdninové Santa Barbaře - pláž, prázdninová atmosféra, palmy, prostě pohoda.
Dnes nás čekalo nablýskané Malibu s domy milionářů a vilami přímo u oceánu, kde
jsem nabrala další vzorky písku, a 4 hodinová cesta přes Los Angeles - tak příšerné
kolony jsme v životě nezažili! Usínáme v San Diegu u mexických hranic a
těšíme se na návštěvu nej  zoo v USA
a letadlové lodi. A za dva dny nás už čeká ráj na zemi.