Vesnice Nalauwaki

Zbytek pobytu na Fidži jsme strávili na nádherném Waya island hodinu a půl od hlavního ostrova a naprosto bez signálu. Dlouhá zlatá pláž s palmama a za nima už začíná divočina, to přesně miluju. Malý rezort s několika domečkama zvaných "bure", restaurací a barem, kde pracují místní lidé z nedaleké vesnice, které jsme tam i navštívili.  Díky rezortu mají lepší život, práci a i přes kontakt s turistama si zachovávají svou kulturu. Vesnice má 350 obyvatel a rozkládá se na pláži na druhé straně kopce, krásně izolovaná od dění v rezortu. Podle fotek si můžete udělat představu jak skromně žijí,  všude je samozřejmě nepořádek, okolo vesnice se toulají prasata, děti a psi spolu běhají a hrají si, ženy vaří  ve skromných kuchyních (jestli se to kuchyní dá nazvat) a muži odpočívají na dřevěných stolech. Navštívili jsme školku, kterou vybudovali díky příspěvkům z turismu a opět nás neminul obřad s nápojem "kava". A proč se nenapít jednou když můžeme dvakrát. Napotřetí už jsme trpkou chuť vylouhovaného kořene s usměvem odmítli:)  Obyvatelé nám předvedli znovu jejich tance a ženy vybalily před domkem jejich výtvory, tak jsme mohli alespoň přispět koupí náramku. Děti jsou úžasné, hned se přátelí, tahají za sukně a chtějí si hrát. Tomáš jim předvedl jeho fotbalové umění a za chvíli už na něm visely dvě mrňata. Hned bych si jich pár vzala domů spolu s roztomilým vořechem, který se ke mě přišel pomazlit. Do vesnice se dá jít jen jednou týdně s doprovodem, jinak se tam člověk nedostane. Je úžasné vidět takové místo, které je před celým světem schované. A když jeden z turistů ve vesnici ztratil peněženku se 700 dolary a večer se mu vrátila zpátky, tak už jsme o jejich úžasné povaze neměli nejmenší pochybnosti.

Zátoka byla úžasná na potápění, tolik druhů korálů jsem ještě nikde neviděla. Bouřky byly každou noc, ale už jsem si zvykla a žádná nebyla tak šílená jako ta první hned po příletu. Na počasí v lednu už je deštivá sezona už znát - ráno je zataženo a prší, odpoledne vykoukne slunce a večer už zase duní hromy. Teplota je ale vysoká celý den a někdy se nehne ani list jaké je bezvětří, takže někdy v noci trpíme i pod větrákem. Tohle místo je ale ráj i tak, po Bora Bora hned na druhém místě.

Teď už sedíme na letišti v Nadi a těšíme se na Melbourne a okolí. Včera se udělalo krásně, cyklon odfičel a teď bude každé ráno zase azurově modrá obloha. Byl ale zážitek zažít sílu přírody a cyklonu. A i když původně tohle místo nebylo v plánu, jsme moc rádi, že jsem si sem zaletěli. Je to nejvzdálenější místo od domova, takže napodruhé už to asi nevyjde. Vinaka Fiji!