Nádherná Arizona

Grand Canyon nás dostal jako každého, kdo mohl stát u jeho okraje. Tak obrovská rozloha a dvoukilometrová hloubka nás doslova očarovala...člověk tam stoji, vnimá jen to ticho, a připadá si tak strašně malý a ztracený. Dole se občas objeví pokroucená Colorado river, jinak žadný viditelný život. Naštěstí tu nejsme v sezoně, takže jsme všude jen my a desítky čínanů místo tisiců turistů.  Nikdy jsme neviděli tolik číňanů jako na západě USA:) V hotelu El tovar s nádhernou vyhlídkou jsme si dali maďarský guláš - na Ameriku vůbec ne špatný. Na silnici nás zastavily srnky a nechaly se nafotit z několika metrů. Je vidět jak jsou tu zvířata na lidi zvyklá. Večer jsme si počkali na západ slunce na nejkrásnější vyhlídce Lipan point a stálo to za to! Po hodině mrznutí (přes den je na sluníčku teplo, ale později už je to na bundu a v noci mrzne), jsme se konečně dočkali, slunce zapadlo za okraj, stíny pokryly celý kanoň a vše se zbarvilo do zvlaštní nafialovělé barvy. A zase to ticho...ten okamžik nám bral dech. Ale upřímně, noc bych tam strávit nechtěla;) 

Po dvou nocích v hotelu Holiday express s tou největší a nejpodlnější postelí v jaké jsme kdy spali, jsme vyrazili lesnatou Arizonou dál na východ a krajina se opět začala měnit - tentokrát do červené barvy s obrovskými skalami zvláštních tvarů. Zastavili jsme se v parku Antelope Canyon, což je díra do obrovské skály a v ní vodou vytvořené průrvy a tvary různých barev, ráj pro fotografy. Půl hodiny procházíme uzkou chodbou někdy i jen metr širokou se zvednutou hlavou a obdivujeme hru světla a stinů. Nikdy jsem neviděla tak krásnou, nespotanou a různorodou zemi. A hlavně - zemi divokých koní! Kdo mě zná, tak ví jaký jsem blázen do koní. A najednou stojím dvacet metrů od nich, oni jen zvednou hlavu a táhnou dál a dál nekonečnou krajinou. Kolem silnic jsou malé ploty, jinak nemají žadná omezení. Nepochopím, proč americká vláda nařizuje jejich vyhubení, je to přeci symbol svobody a země je tak obrovská, že nikoho neomezují.  Jsou to malá stáda o osmi koních a pár hříbatech. Tomáš mi zastavuje pokaždé když je zahlédne a trpelivě čeká až je nafotim a užiju si to. Víc v životě už asi vidět nepotřebuju...