Jak se koupe slon
Brzké vstávání se vyplatilo a nám se v 7 ráno ukázala pláž Maya v plné kráse. Ve filmu "Pláž" je to uzavřená zátoka, ale ve skutečnosti je do ní úzký vjezd. Nadšení jsme vystoupili z dřevěné lodi a užívali si chvilku klidu asi s 5 lidmi. Netrvalo to ani dvě minuty a už u nás byl thajec, který za vstup do "národního parku" vybírá 200bth za osobu. Je to tak na všech ostrovech a proto jsme zavrhli návštěvu dalších v okolí - vybírají peníze na čistotu, ale nepořádek je prý všude. Tohle na Thajsku opravdu nesnáším. Alespon o Mayu se starají a i malý lesík za pláží byl čistý. Klid nám byl dopřán zhruba dvacet minut a po návratu už byla pláž zavalená asi stovkou lidí, zejména rusky mluvících, a další lodě přijížděli. Znechuceně jsme nalezli do lodi k našemu kapitánovi Dimovi a odjeli pryč. Sice nám nevyšlo slunné počasí, kdy je zátoka zbarvená do všech odtínů zelené a modré, ale zažili jsme tohle místo aspon na chvíli tiché a prázdné. Objeli jsme celý ostrov a neodolali koupání v zátoce hned vedle. Opět jsme to stihli jen tak tak než přijely další lodě. Tohle místo je prostě už nenávratně zkažené turismem a rádi jsme z Phi phi druhý den odjeli pryč.
Koh lanta je naštěstí úplně jiný svět jen hodinu lodí. Tentokrát nás nečekal nacpaný pomalý trajekt, ale speedboat pro deset lidí. Chytře jsme si sedli na příd a brzy pochopili proč jsme jediní - začala divoká jízda a skoky po metrových vlnách. Nedoporučuji pro lidi s kocovinou a těhotné ženy :) Nás to celkem pobavilo, ale hodinová jízda nám lehce pochroumala záda. Přístav na ostrově je narozdíl od Phi phi malý a klidný, žádná tlačenice stovek lidí a stres. A žádné vybírání poplatku 20bth za vstup. Po půlhodinovém čekání konečně dorazil domluvený řidič a odvezl nás do malého rezortu s jednoduchými bungalovy, kde jsme konečně našli po několika dnech klid. Pláže jsou tu poloprázdné, příroda nezničená a doprava bezpečná, takže jsem si opět půjčili skůtr. Tomáš tady byl před 3 lety a byl překvapený, že na místech, kde byl tenkrát jen s kamarády, je zase víc a víc lidí. Nechci vidět, jak bude tahle země vypadat za dvacet let.
Po navštívení několika míst se povedlo nemožné - našli jsme místo se štastnými slony bez řetězů (Lanta island safari) a domluvili jsme si vyjíždku s koupáním. Sloni tady mají úplně jiný výraz a chování než kdekoliv jinde, jsou zvídaví a hraví, přiběhnou na zavolání a vše dělají dobrovolně jako psi. Neskutečně mi to zlepšilo náladu a užívala jsem si jejich přítomnost při krmení ananasem. A po nasednutí za krk 18tleté samice musím říct, že tohle zvíře opravdu budí respekt a to odmalička jezdím na koni. Z téhle 2,5 metrové výšky bych spadnout nechtěla a ke konci jsem už k tomu neměla daleko - nohy už ztratily všechny svaly a neudržím se dlouho ani na poníkovi :) Tomáš jízdu odmítl a radši vše fotil ze země. Došli jsme do malého rybníku, které svou barvou připomínalo jedovatou vodu z geotermálních oblastí Nového Zélandu, a slonice si užívala koupel. Občas se ponořila úplně nebo jen tak seděla a stříkala na sebe vodu. Hlídač jí pobízel jen hlasem, maximálně zatahal za ucho. Cestou jsme potkali slony z jiné společnosti, opět zakrvavené hlavy od bodáků a na sobě sezení pro turisty, nechápu že to podporují. Moje slonice se s nima začala vítat a jemně troubit. Opravdu užasný zážitek, který jsem si přála jako poslední zažít, a jeden z top momentů naší cesty!
