Do Brisbane a zpět

Cestou jsme se na doporučení kamaráda stavili v rezervaci s klokanama a byl o úžasný zážitek. S kusem chleba nebyl problém je přilákat a tak nám dali přednost před tlupou (jak jinak) číňanů. Nechali se i podrbat a jedna klokanice ukázala miminko v kapse. Video a fotky v sekci fotogalerie Sydney:)

 

Konečně jsme mimo město, vidíme pravé australské pláže a jsme nadšení - rozlehlé a poloprázdné, s nádherně jemným pískem, čistou vodou a dvoumetrovými vlnami. Náhodou jsme objevili skrytou zátoku Seal rocks, kam by jsme se ještě chtěli vrátit, a navštívili jsme známý Byron bay a Surfers paradise. V rádiu zrovna hlásili, že na Bondi beach zavítal žralok a plavci byli evakuováni. Upřímně, človek se tu necítí moc bezpečně, když je oceán plný žraloků a medůz, které jsou jedny z nejjedovatějších, ale po pás se do vody odvážíme. Na břehu jsou často vyvržené modré medůzy, které radši jen fotím. Místní nám vypravují o hadech a pavoucích ve městě, kteří když kousnou, tak zbývá jen málo času na odvoz do nemocnice. A v pralese je dobré koukat pod nohy, Tomáš mi zakazuje i scházet z chodníku:) Pro větší inspiraci doporučuju stránku: 

https://www.viralstory.cz/2014/04/03/tricetosm-duvodu-proc-nejezdit-do-australie/#.VKfFR4tDzeQ

 

Možná i proto mě to tady baví víc než Zéland, Austrálie je obrovská a divoká. Za pláží je městečko, za ním deštný prales a ve vnitrozemí poušť. Dnes jsme pralesem projížděli a navštívili národní park Springbrook - na lavičce se vyhříval varan, všude zpívali ptáci a papoušci, po zemi běhaly ještěrky. Všude jsou krásné domky s verandama a udržovaným trávníkem, je vidět, že australané si na pěkný vzhled potrpí. A taky jsme konečně viděli australský koně.

 

Teď objevujeme pohodové Brisbane, které je třetí největší město Austrálie. Je sobota, vedro na padnutí (aktuálně kolem 35 stupňů), ulice navzdory sezoně poloprázdné, žádný spěch. Dopřáli jsme si trochu luxusu a ubytovali se na dvě noci v krásném hotelu v 67.patře s božím výhledem na město. Na líbánky všude slyší, takže jsme dostali úžasný apartmán. Zítra je to přesně půl roku od svatby, takže je důvod :) A dnes přesně dva měsíce, co jsme opustili Prahu a vydali se na tenhle trip. Hodně lidí se mě ptá, jak to zvládáme a jestli nemáme ponorku. Ona to totiž není týdenní dovolená s cestovkou, která vše zařídí a doveze vás na místo, o válení se na plážích a návštěvě známých míst. Je to fyzicky i psychicky náročné, často nevíme, kde budeme druhý den spát, musíme řešit, jak se tam dostaneme a kudy, co se kde najde k jídlu, svaly už dávno opadly a místo toho jsme samý tuk, je to o neustálém balení a zařizování, zjišťování,přesunech,časových posunech..a být 24/7 neustále s jedním člověkem. A člověk není stroj, někdy prostě nemá náladu, je unavený nebo nevyspalý, protože v motelu za zdí křičelo v noci dítě nebo se v pokoji usídlila cikáda a venku štěkali psi. Ale na nic z toho prostě není čas, pokud chceme stihnout všechno, co jsme si vysnili. Takže pokud máte v plánu podobnou cestu na delší dobu podniknout, dobře si rozmyslete s kým, je to test. A já mám to štěstí, že jsem si vzala úžasnýho chlapa, spolu to dáváme a na rozvod to zatím nevypadá:)