Australian Open

Po letu plném turbulencí jsem opět přistáli v Austrálii, tentokrát na jihu v Melbourne. "Aussie", jak svou zemi australané láskyplně nazávají, nás přivítala (jak jinak) pekelně horkým počasím. Podle jedné z prodavaček se tu počasí mění a předevčírem prý bylo chladněji. Zřejmě jen 32 stupnů místo 38:) Od rána praží slunce a čím víc se blíží večer, tím je venku nesnesitelněji. A v tom šíleném vedru se odehrává i slavný tenisový turnaj Australian Open, tento rok trhnul rekord jako ten nejteplejší. Vážně nechápu hráče, jak zvládají v tomhle počasí několik hodin běhat po hřišti jen s několika minutovými pauzami. Podpořili jsme malou základnu českých fanoušků Tomáše Berdycha a Lukáše Rosola (češtinu slyšíme asi tak po měsíci), viděli jsme zápas Marie Šarapové i Rogera Federera. Tomáš jako velký fanoušek si to užíval a vláčel mě mezi kurty ve čtyřiceti stupních, tolik tekutin jako tam nevypiju ani za týden. Australani jsou evidentně zvyklí, nikde nestojí lékařské stany s první pomocí, nikdo neomlívá a maximálně se chladí pod vodními větráky. Hodně odolný národ :)

 Melbourne je pohodové město a vůbec nepůsobí, že má 4 miliony obyvatel. Je to umělecké centrum, kde se mohou relizovat umělci jako občané. V bočních uličkách jsou na zdech barevné grafitti, které v roce 2001 schválila městská rada, na ulicích hrají hudebníci všechny druhy hudby a malé krámky nabízí různé zboží. Druhý den ráno jsme se vydali město aspoň z části prozkoumat  - Queen market, který je s 600 obchodníky největším trhem na jižní polokouli, umělecké náměstí Federation square, kde se tenisové zápasy vysílají na obří obrazovce, a taky prvního doktora na naší cestě. Na Fidži mě bodla nějaká mrcha, asi jeden z tisíce komárů, a narozdíl od klasického štípance, kterých jsme měli desítky, se tenhle zanítil a objevil se 5cm velký flek. A protože stehno nateklo, začalo dost bolet a ani po týdnu nechtěl štípanec zmizet, nezbývalo než vyhledat doktora. V lékárně nám řekli, že na to mastička už nepomůže a dali nám kontakt na nedalekou kliniku jakéhosi čínského doktora. Uvnitř žádné fronty jako u nás, jen jsme čekali až skončí obědová pauza, zaplatili 50 dolarů a já vstoupila do ordinace celá bledá strachem, jak se v ráně bude hrabat. Sympatický malý čínan se na otok zkušeně podíval a napsal mi antibiotika na pět dní a mastičku. Proč ne, vždyt nechodit na slunce pět dní je tady jednoduchý :) Ale jsem ráda, že mi pomohl, a já mám klid, že to není nic horšího. Fidžijci by si toho na sobě ani nevšimli, ale nás hold skolí každá okřídlená mrcha. Odměnou mi byl ochočený kakadu, kterého mi majitel posadil na hlavu na ulici a mě se konečně splnilo přání.